Švédské hlavní město se potýká s podobnými problémy jako většina metropolí Evropy. Prošel si prudkým rozvojem po 2. světové válce. Následovalo období neudržitelného stavu a došel až k současnému bodu, kdy město pracuje na změně přístupu a celkovému zklidňování.
Stockholm je ve světě znám jako město s extrémně vysokými poplatky za parkování. V nejdražších zónách švédského hlavního města vychází měsíční náklady na 1100 švédských korun (cca 2500 Kč). Samotné povolení je zdarma a nárok na něj má každý, kdo má v dané lokalitě registrovaný vůz. Následně je potřeba zakoupit parkovací kartu na zvolené období.
Prosazení takto nastavené cenové politiky nebylo jednoduché. Více než samotná cena ovšem bylo obyvatelům trnem v oku rozšiřování jednotlivých zón. Historickým pozadím systému je legislativa z 40. a 50. let, která rezidenční parkování na ulici označuje jako výjimečné opatření. Na základě této definice se pak parkování na ulici bere jako možnost, nikoliv jako právo.
Švédské právo neumožňovalo ceník podle poptávky
První pokusy o nastavení dynamické cenotvorby přišly v roce 2014. Inspirace přicházela z měst jako jsou San Francisco, Seattle nebo Calgary, kde cena stoupá a klesá podle obsazenosti parkovišť. Rychle se však ukázalo, že podle platné legislativy toto není možné. Zůstal tak v platnosti pouze systém, který rozděluje město na zóny s různou cenou.
Dalším překvapením bylo zjištění, že město nemá kontrolu nad skutečným využitím původně zřízených parkovacích garáží. Výjimkou nebyly situace, kdy provoz podzemních garáží nebyl finančně výhodný, a tak došlo k přestavbě na jiné využití. Částečná změna myšlení přišla se současným ukrajinským konfliktem, kdy lidé začali více přemýšlet o podzemních garážích jako potenciálních krytech.
Ve srovnání s ostatními zeměmi jsou ceny parkování na ulici relativně vysoké. Ovšem v kontrastu s náklady na pronájem parkovacích stání mimo ulici jsou stále na nižší úrovni. To vedlo k výraznému poklesu zájmu o tato místa a nárůstu tlaku na parkování na ulici. Mnoho parkovacích míst mimo ulice tak zmizelo a byly přeměněny pro jiné účely.
Stockholm Parkering
Pro potřeby města byla založena společnost Stockholm Parkering, která vlastní a spravuje řadu veřejných garáží a parkovacích míst. Organizace je 100 % vlastněna městem a všichni členové vedení jsou volení politici z místních samospráv. Město nemá možnost jakýchkoliv finančních podpor a společnost tak musí kladně hospodařit na konkurenčním trhu.
Kromě vlastních projektů je v kontaktu s developery a investory. Pokud je pro některého z investorů nemožné nebo komplikované vybudovat parkovací kapacitu v plánovaném projektu, může se spojit se Stockholm Parkering a společně participovat na stavbě parkovací kapacity. Podle dosavadních zkušeností se ukazuje, že jedno větší parkoviště v docházkové vzdálenosti je efektivnější, než několik menších soukromých parkovišť.
Stockholm Parkering je taktéž vůdčí silou inovací. Ve svých projektech výrazně pracují s nabíjecími stanicemi pro elektromobily, stejně jako se zabezpečeným parkováním pro jízdní kola. V současné době spravuje Stockholm Parkering 61 500 parkovacích míst v téměř 1 400 parkovištích a 250 garážích. Vlastní také 32 zařízení s přibližně 6 600 parkovacími místy.
Historie Stockholmských parkovacích standardů
Původní systém začal fungovat v roce 1956, ale brzy se ukázalo, že pro potřeby švédského hlavního města není vhodný. Požadavky vycházely z pobytu švédských architektů a projektantů v USA. Místní standardy jsou ovšem přizpůsobeny jinému způsobu používání osobních automobilů. Zanedlouho se projevilo, že jsou výrazně vyšší, než je ve Švédsku nutné. Výsledkem byl výrazný převis nabídky nad poptávkou. Změna přišla v roce 1968, kdy bylo umožněno reagovat na vlastní situaci a mnoho samospráv, včetně Stockholmu výrazně zredukovalo počty parkovacích stání.
Další milník byl v roce 2015, kdy Stockholm kompletně přepracoval svoje parkovací standardy. Na základě čísel registrovaných vozů ve městě byl stanoven rozsah 0,3 až 0,6 parkovacích míst na bytovou jednotku. Při návrhu parametrů byly zohledněny rovněž místní podmínky, jako je vzdálenost od centra či dosažitelnost veřejnou dopravou. V případě lokalit, kde se předpokládá bydlení studentů, je možné parkovací místa zcela vynechat.
Zelené parkovací standardy počítají s možným budoucím redukováním počtu parkovacích stání, a to zejména vlivem sdílení jízdních kol i automobilů. Tyto nové přístupy neznamenají zcela neměnnou formu, ale předpokládají následné jednání a úpravy podle městských plánovačů a developerů. Cílem je pochopitelné a transparentní jednání.
Bytová krize nastartovala změnu
Většina obyvatel Stockholmu žije v bytech, ať už vlastních, či pronajatých. Náklady na parkovací stání se liší podle lokality, ale i podle stáří staveb. Budovy ze 70. let bývají z pohledu parkování předimenzované a ceny jsou nižší, naopak stavby z počátku nového tisíciletí mají zpravidla kapacity omezené a ceny jsou vyšší.
Město prošlo prudkým rozvojem a stejně jako další metropolitní oblasti zažilo bytovou krizi. V některých městech tento stav podnítil k tažení proti parkovacím standardům, které prodražují stavby. Stockholm svou reformou z roku 2015 vybral jinou cestu. Mimo jiné došlo k rozšíření oblastí placeného parkování na širší části města. Vedení města si uvědomilo, že nová výstavba nesmí způsobovat problémy s parkováním a podkopávat tak podporu veřejnosti pro nové projekty.
Parkoviště P+R
V období navazující na změnu cenové politiky města, bylo vybudováno několik parkovišť P+R jako alternativa ke zvyšujícím se poplatkům. Ovšem po bližším zkoumání se zjistilo, že mnoho řidičů zde nechává svá auta zaparkována dlouhodobě a parkoviště P+R tak neplní svůj původní účel. Mnoho míst bylo obsazeno návštěvníky, kteří pracovali či bydleli v blízkém okolí a nepokračovali pak do centra hromadnou dopravou. Studie ukázala, že takto využitá místa mohou mít lepší uplatnění pro fungování města.
Text vychází z rozhovoru s Danielem Firthem, v rámci podcastu Reinventing parking: https://www.reinventingparking.org/