Japonské ostrovy zažily po 2. světové válce prudký rozvoj. Obnova zničené země a související hospodářský růst znamenal i nárůst osobních automobilů. Od 50. let se vlády začaly zabývat možnými způsoby regulace parkování ve městech. Zdejší města jsou tradičně plná úzkých uliček, na kterých by zaparkovaná vozidla mohla způsobovat mnoho problémů.
Žádné parkování na ulici
Výsledkem byl zákon přijatý v roce 1962. Ten říká, že pro registraci nového automobilu musí majitel prokázat vlastnictví, nebo pronájem parkovacího stání mimo komunikaci. Parkovací místo navíc musí být do vzdálenosti 2 km od bydliště, nebo pracoviště v případě, že se jedná o komerční subjekt. Stejné pravidlo musí doložit i v případě stěhování na novou adresu. Předpis jde ruku v ruce s dalším opatřením a tím je absolutní zákaz stání vozidel na ulici přes noc.
Předpisy jsou striktní i co se týče denního stání vozidel. To je plošně zakázáno, výjimkou jsou označené parkovací boxy, které jsou zpoplatněné a časově omezené na maximálně 60 minut. Typickou částkou je 300 až 400 ¥ (50 až 70 Kč) za hodinu parkování. Díky tomuto systému nenajdete v celém Japonsku téměř žádné neregulované parkovací místo.
Není prostor pro korupci
Tato striktní pravidla logicky vedou k úvahám o obcházení celého systému. To se však zdá komplikované až nemožné. I v případě, kdy majitel vozu dokáže obejít prokazování přístupu k parkovacímu stání, kde bude své auto parkovat přes noc? Výjimku z nutnosti prokazovat parkovací stání mají Japonská mini auta, tzv. Kei cars. Ovšem ani jejich žlutá registrační značka neumožňuje bezplatné stání na ulici.
Parkovací business
Striktní pravidla logicky vedou k rozvoji podnikání navázaného na parkovací plochy. Jen mezi lety 2008 a 2011 narostl počet off-street parkovacích stání o více jak 7 % a nadále stoupá. Rozvoj je dán jak celkovým růstem ekonomiky a zvyšujícím se počtem registrovaných automobilů, tak technologickým vývojem, který snižuje náklady na pořízení a provoz platebních zařízení.
Velmi často jsou v Japonských městech k vidění malá parkoviště s jednotkami stání. Cenotvorba je zcela v rukou majitelů, ovšem vzhledem k velké konkurenci jsou ceny velmi podobné. Často se liší cena v návaznosti na denní dobu. Příkladem může být parkoviště v Hirošimě. Mezi 8 hodinou ranní a půlnoci je tarif 200¥ (cca 35 Kč) za 40 minut stání, od půlnoci do 8 hodin pak 100¥ (cca 20 Kč) za 60 minut stání. Celodenní tarif vyjde na 1700¥ (cca 300 Kč). Pronájem parkovacího stání v užším centru velkých měst vychází až na 300 $ (cca 7000 Kč) měsíčně.
Inspirace, ne návod
Japonský přístup je v mnoha směrech jedinečný. Vydal se směrem absolutního tržního modelu, který regulaci dává do rukou samotných majitelů vozů. Rozhodně se nedá Japonský přístup bez úprav převzít v jakékoliv zemi. Japonsko si svůj systém buduje už 60 let. V zemi žije přes 120 milionů obyvatel a registrováno je zde přes 60 milionů osobních automobilů. Dosavadní zkušenosti ukazují, že i v takto obrovských počtech je regulace možná.
Text vychází z rozhovoru s Rebeccou Clements z Univerzity v Melbourne, v rámci podcastu Reinventing parking: https://www.reinventingparking.org/