Chce-li město regulovat parkování na místních komunikacích formou placeného stání, musí k tomu vydat dva právní předpisy.
Prvním je nařízení obce, kterým se určí tzv. vymezené oblasti (oblasti, kde platí zpoplatnění parkování na ulici). Nařízení přijímá rada obce a musí dojít k jeho vyhlášení formou vyvěšení na úřední desce. Toto nařízení by mělo obsahovat určení vymezených oblastí a v jejich rámci zpoplatněných úseků (graficky, textově nebo jiným vhodným způsobem). Dále musí nařízení obsahovat to, pro koho jsou příslušné úseky určeny k parkování (oblasti návštěvnické, rezidentní, abonentní, jejich kombinace a podobně).
Z hlediska formy nařízení o vymezení oblastí existuje judikatura, která říká, že materiálně jde o opatření obecné povahy, ačkoliv zákon tento právní předpis formálně označuje jako nařízení. Znamená to, že formálně musí být splněny podmínky nařízení – zejm. to, že jeho přijetí spadá do kompetencí rady obce a musí být vyhlášeno jako každé jiné nařízení. Pokud ale dojde k přezkumu, bude nařízení procesně přezkoumáváno coby opatření obecné povahy. K přezkumu je v prvním stupni příslušný krajský soud (coby soud příslušný v prvním stupni správního soudnictví).
Druhým právním předpisem je ceník, který stanoví výši parkovného. Rovněž ceník má mít formu nařízení obce, a proto i ceník musí být přijat radou obce a řádně vyhlášen na úřední desce. Ceník by měl obsahovat vedle ceny samotné rovněž určení období a území, pro něž se cena platí (tj. časovou a územní platnost parkovacího oprávnění).
K přezkumu ceníku (coby nařízení obce) je příslušný pouze Ústavní soud. Krajský úřad nebo v případě hl. m. Prahy Ministerstvo dopravy může v rámci svého dozoru pozastavit účinnost ceníku a vyzvat město k nápravě. Nesjedná-li město nápravu, může krajský úřad (prostřednictvím svého ředitele) či v případě hl. m. Prahy Ministerstvo dopravy podat Ústavnímu soudu návrh na zrušení ceníku.